Tisková zpráva

Orionův krb: ESO zveřejnila nový pohled na mlhovinu Plamínek

4. ledna 2022

Nový záběr z produkce Evropské jižní observatoře ESO zobrazuje část souhvězdí Orion. Oblast na snímku připomíná působivý ohňostroj jako stvořený k oslavě nového roku. Není však třeba se obávat, v tomto známém souhvězdí nic nehoří ani neexploduje. V ohnivých barvách je zde zobrazena mlhovina Plamínek a její okolí na rádiových vlnách – a jistě budete souhlasit, že tento obrázek se k jejímu jménu docela hodí. Záběr byl pořízen pomocí radioteleskopu APEX (Atacama Pathfinder Experiment), který provozuje ESO na mrazivé planině Chajnantor v chilské poušti Atacama.

Nově zpracovaný záběr mlhoviny Plamínek (Flame Nebula) a jejího okolí zachycuje mimo jiné také známou drobnější mlhovinu Koňská hlava. Snímek byl vytvořen na základě pozorování, která před několika lety pořídil bývalý astronom ESO Thomas Stanke a jeho tým. Při prvních testech tehdy nově instalované kamery SuperCam pro radioteleskop APEX namířily anténu do souhvězdí Orion. „Astronomové rádi říkají, že jakmile je k dispozici nový přístroj nebo dalekohled, pozorujte Orion: vždy tam bude něco zajímavého k objevování!“ vtipkuje Thomas Stanke. O několik let a mnoho dalších pozorování později byl nyní přijat k publikaci v časopise Astronomy & Astrophysics článek prezentující tyto prvotní výsledky.    

Jedna za nejznámějších oblastí oblohy – souhvězdí Orion – je domovem obrovských molekulárních oblaků ležících nejblíže ke Slunci. Tyto mohutné kosmické objekty tvoří převážně vodík a dochází zde k formování nových hvězd a planet. Oblaky se nacházejí ve vzdálenosti mezi 1 300 a 1 600 světelných let od nás. Leží zde ‚hvězdná porodnice‘ s nejaktivnějšími procesy formování nových hvězd v okolí Slunce a také mlhovina Plamínek zobrazená na tomto snímku. Tato emisní mlhovina obklopuje mladou hvězdokupu uprostřed, jejíž hvězdy produkují záření s vysokou energií, které nutí okolní plyn zářit. 

U takto působivého cíle bylo nepravděpodobné, že by vědci nebyli s výsledkem pozorování spokojeni. Kromě mlhoviny Plamínek a jejího okolí mohli členové týmu obdivovat také širokou paletu dalších zajímavých objektů. Například reflexní mlhoviny M78 a NGC 2071 – což jsou oblaky mezihvězdného plynu a prachu, které odráží světlo blízkých hvězd. Astronomové rovněž objevili jednu zcela novou mlhovinu – malý objekt nápadný svým téměř dokonale kruhovým tvarem, který pojmenovali Kraví mlhovina (Cow Nebula).

Pozorování byla provedena v rámci přehlídkového programu ALCOHOLS (Large CO Heterodyne Orion Legacy Survey), který pátrá v oblacích Orionu po rádiových vlnách emitovaných molekulami oxidu uhelnatého (CO). Jedním z primárních úkolů kamery SuperCam je prozkoumávat rozsáhlé oblasti oblohy právě s pomocí této molekuly, která astronomům umožňuje mapovat oblaky plynu, kde dochází ke zrodu nových hvězd. I když uvedený obrázek vypadá opravdu ‚ohnivě‘, jsou tyto oblaky ve skutečnosti chladné – jejich teplota se typicky pohybuje jen několik desítek stupňů nad absolutní nulou. 

Obdařena řadou tajemství, která nám může prozradit, byla tato oblast oblohy v minulosti zkoumána mnohokrát na různých vlnových délkách. Jedním z příkladů jsou pozorování v infračerveném oboru provedená pomocí dalekohledu ESO/VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) na observatoři Paranal v Chile. Snímek pořízený tímto přístrojem tvoří poklidné pozadí ohnivého záběru mlhoviny Plamínek a jejího okolí. Na rozdíl od viditelného světla, infračervené paprsky procházejí snadněji hustými oblaky mezihvězdného prachu, což astronomům umožňuje spatřit hvězdy a další objekty, které by jinak zůstaly jejich pohledu skryté.   

Přivítejte nový rok tímto velkolepým ohňostrojem mnoha vlnových délek, který pro Vás uspořádala mlhovina Plamínek v souhvězdí Orion a připravila Evropská jižní observatoř ESO!

Další informace

Pozorování zmiňovaná v této tiskové zprávě jsou prezentována v článku, který byl přijat k publikaci v časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: Th. Stanke (European Southern Observatory, Garching bei München, Německo [ESO]), H. G. Arce (Department of Astronomy, Yale University, New Haven, CT, USA), J. Bally (CASA, University of Colorado, Boulder, CO, USA), P. Bergman (Department of Space, Earth and Environment, Chalmers University of Technology, Onsala Space Observatory, Onsala, Švédsko), J. Carpenter (Joint ALMA Observatory, Santiago, Chile [ALMA]), C. J. Davis (National Science Foundation, Alexandria, VA, USA), W. Dent (ALMA), J. Di Francesco (NRC Herzberg Astronomy and Astrophysics, Victoria, BC, Kanada [HAA] a Department of Physics and Astronomy, University of Victoria, BC, Kanada [UVic]), J. Eislöffel (Thüringer Landessternwarte, Tautenburg, Německo), D. Froebrich (School of Physical Sciences, University of Kent, Canterbury, UK), A. Ginsburg (Department of Astronomy, University of Florida, Gainesville, FL, USA), M. Heyer (Department of Astronomy, University of Massachusetts, Amherst, MA, USA), D. Johnstone (HAA a UVic), D. Mardones (Departamento de Astronomía, Universidad de Chile, Santiago, Chile), M. J. McCaughrean (European Space Agency, ESTEC, Noordwijk, Nizozemí), S. T. Megeath (Department of Physics and Astronomy, University of Toledo, OH, USA), F. Nakamura (National Astronomical Observatory, Tokyo, Japonsko), M. D. Smith (Centre for Astrophysics and Planetary Science, School of Physical Sciences, University of Kent, Canterbury, UK), A. Stutz (Departmento de Astronomía, Facultad de Ciencias Físicas y Matemáticas, Universidad de Concepción, Chile), K. Tatematsu (Nobeyama Radio Observatory, National Astronomical Observatory of Japan, National Institutes of Natural Sciences, Nagano, Japonsko), C. Walker (Steward Observatory, University of Arizona, Tucson, AZ, US [SO]), J. P. Williams (Institute for Astronomy, University of Hawai‘i at Manoa, HI, USA), H. Zinnecker (Universidad Autonoma de Chile, Santiago, Chile), B. J. Swift (SO), C. Kulesa (SO), B. Peters (SO), B. Duffy (SO), J. Kloosterman (University of Southern Indiana, Evansville, IN, USA), U. A. Yıldız (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, CA, USA [JPL]), J. L. Pineda (JPL), C. De Breuck (ESO) a Th. Klein (European Southern Observatory, Santiago, Chile).

Na projektu APEX spolupracují Max Planck Institute for Radio Astronomy (MPIfR), Onsala Space Observatory (OSO) a ESO. Provoz radioteleskopu APEX na planině Chajnantor zajišťuje ESO.

Realizace kamery SuperCAM je projektem Steward Observatory Radio Astronomy Laboratory (University of Arizona, USA).

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ku prospěchu všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření fascinace astronomií. Podporujeme mezinárodní spolupráci v astronomii. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji tvoří 16 členských států  – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojice strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. Ústředí ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova, se nachází v blízkosti Mnichova v Německu, zatímco chilská poušť Atacama, úžasné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři observatoře: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na hoře Paranal jsou to dalekohled VLT (Very Large Telescope) a interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer), stejně jako dva přehlídkové teleskopy – VISTA pracující v infračervené oblasti a VST (VLT Survey Telescope) pro viditelné světlo. Na Observatoři Paranal bude ESO také hostit a provozovat pole teleskopů CTAS (Cherenkov Telesope Array South) pro detekci Čerenkovova záření v atmosféře - největší a nejcitlivější observatoř gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO teleskopy pro milimetrovou a submilimetrovou oblast APEX a ALMA pracující na planině Chajnantor. Na hoře Cerro Armazones poblíž Paranalu stavíme nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled, Extremly Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“. Z našich kanceláří v Santiagu řídíme naši činnost v Chile a spolupráci s místními partnery a veřejností.

 

Odkazy

Kontakty

Petr Kabáth
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba
překlad
Email: j.srba@seznam.cz

Thomas Stanke
European Southern Observatory
Garching bei München, Germany
Email: tstanke049@gmail.com

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2201. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.

O zprávě

Tiskové zpráva č.:eso2201cs
Jméno:Flame Nebula
Typ:Milky Way : Nebula : Appearance : Emission
Facility:Atacama Pathfinder Experiment
Instruments:SuperCam
Science data:2022A&A...658A.178S

Obrázky

Okolí mlhoviny Plamínek pohledem teleskopů APEX a VISTA
Okolí mlhoviny Plamínek pohledem teleskopů APEX a VISTA
Oblast mlhoviny Plamínek pohledem teleskopu APEX
Oblast mlhoviny Plamínek pohledem teleskopu APEX
Oblast mlhoviny Plamínek pohledem teleskopu APEX a na snímku z přehlídky DSS2
Oblast mlhoviny Plamínek pohledem teleskopu APEX a na snímku z přehlídky DSS2

Videa

Různé pohledy na mlhovinu Plamínek – DSS2, VISTA a APEX
Různé pohledy na mlhovinu Plamínek – DSS2, VISTA a APEX